Egypt je úrodná země u Nilu s velmi bohatou historií. Různé epochy formovaly jeho kulturu a osudy.
Egypt bývá označován za kolébku civilizace a jeho dějiny patří k nejdelším a nejvrstevnatějším na světě. Vše se odehrává podél řeky Nil, která už v předdynastickém období kolem roku 6000 př. n. l. umožnila vznik prvních usedlých komunit. Pravidelné záplavy daly základ vyspělému zemědělství a postupně i stabilní společnosti.
Zlom nastal kolem roku 3150 př. n. l., kdy král Narmer, sjednotil Horní a Dolní Egypt. Tím vznikl centralizovaný stát opřený o božský původ faraona, hierarchickou správu a nové nástroje moci. Právě v raně dynastickém období se začalo formovat i hieroglyfické písmo. Všechny tyto okolnosti umožnily pozdější vznik monumentálních staveb, které dodnes berou dech.
Skutečný stavební rozmach přišel ve Staré říši, často označované jako „věk pyramid“. Faraoni tehdy disponovali prostředky i autoritou, aby mohli stavět monumenty, které je měly na zemi připomínat na věčnost.
Zatímco dřívější panovníci spočívali v mastabách (nízká obdélníková stavba z nepálených cihel), 3. dynastie přinesla zlom. Faraon Džoser nechal v Sakkáře vystavět stupňovitou pyramidu, složenou z několika na sebe kladených mastab. Právě Džoserova pyramida bývá označována za první velkou kamennou stavbu svého druhu, která otevřela cestu k pozdějším pyramidovým komplexům.
Nejvýraznějším symbolem tohoto období jsou pyramidy ležící v Gíze. Velká pyramida krále Chufua (Cheopsova pyramida) dosahovala původní výšky 480 stop (asi 146 metrů) a byla obložena leštěným bílým vápencem, který v pouštním světle zářil na kilometry daleko. Spolu s pyramidami Rachefa a Menkaurea a Velkou sfingou tvoří tento celek vrchol starověkého stavitelství, založeného na přesné matematice a astronomických znalostech.
Po období stability však následoval rozpad centrální moci. První přechodné období přineslo sucho, hladomor a vzestup místních vládců, což vedlo k oslabení jednotného státu.
Obrat nastal ve Střední říši, kterou zahájil Mentuhotep II. Egypt se znovu sjednotil a zažil kulturní renesanci. Rozvíjela se literatura určená nejen pro úřední potřeby, ale i pro zábavu, a začala výstavba chrámového komplexu v Karnaku, jenž se v dalších staletích stal jedním z náboženských center celé říše.
Následné Druhé přechodné období znamenalo další zkoušku, když sever ovládli Hyksósové a jih čelil tlaku království Kúš.
Teprve Ahmose I. dokázal vetřelce vyhnat a založil Novou říši, nejmocnější etapu egyptských dějin. Říše se tehdy rozprostírala od Sýrie po Núbii a na trůně se střídaly výrazné osobnosti.
V tomto „zlatém věku“ vládli velikáni jako královna Hatšepsut, která podporovala obchod a stavby, náboženský reformátor Achnaton, jeho syn Tutanchamon nebo Ramesse II., jenž nechal vytesat monumentální chrámy v Abú Simbel.
Poté následoval další úpadek. Třetí přechodné období přineslo nadvládu Libyjců a núbijských králů, mezi nimi i Taharqa, který se pokoušel navázat na tradici pyramid.
Pozdní období znamenalo definitivní ztrátu samostatnosti. Egypt ovládli Peršané a v roce 332 př. n. l. vstoupil do země Alexandr Veliký, přijatý jako osvoboditel. Následující helénistická éra pod vládou Ptolemaiovci proměnila Alexandrii v centrum vědy a kultury, proslulé knihovnou a majákem na ostrově Faros.
Po smrti Kleopatry VII. v roce 30 př. n. l. se Egypt stal římskou provincií a obilnicí impéria. Právě tehdy se zde začalo šířit křesťanství, z něhož vznikla koptská církev, jedna z nejstarších na světě.
Zásadní zlom přišel v roce 642 s arabským dobytím, které do země přineslo islám a arabštinu. Středověký Egypt pod dynastiemi Fátimovců, Ajjúbovců a Mamlúků proměnil Káhiru v politické a duchovní centrum muslimského světa, známé jako město tisíce minaretů.
Novodobé dějiny se otevřely Napoleonovou expedicí a objevem Rosettské desky, která umožnila rozluštit hieroglyfy. Moderní stát položil Muhammad Ali, jehož reformy a následná stavba Suezského průplavu zásadně změnily postavení země.
Po dokončení Suezského průplavu v roce 1869 se Egypt stal významnou křižovatkou lodní dopravy, ale zároveň se také silně zadlužil. Velká Británie, která chtěla ochránit svoje zdejší investice, proto převzala kontrolu nad egyptskou vládou. Po revoluci roku 1952 se Egypt stal republikou.
Druhá polovina 20. století byla spojena s vládami Násira, Sadata a Mubáraka. Velký význam měla výstavba Asuánské přehrady a Násirova jezera v roce 1971, které ovšem způsobily narušení staleté ekologie řeky Nilu a zhoršily podmínky pro zemědělství. V Egyptě v posledních desetiletích nebývale rychle vzrostl počet obyvatel a společně s nedostatkem zemědělské půdy to mělo za následek zhoršení ekonomické situace. Naplno se to projevilo při demonstracích právě proti vládě prezidenta Mubáraka, které odstartovaly v lednu 2011.
Současný Egypt pod vedením prezidenta Abdel Fattah al-Sisiho investuje do rozsáhlé infrastruktury, nového administrativního hlavního města i institucí, jako je Velké egyptské muzeum. Země tak navazuje na svůj tisíciletý odkaz a zůstává místem, kde se dějiny neuzavírají do minulosti, ale dál formují přítomnost.
Vyhledat dovolenou v Egyptě!
